Do Valmezu poprvé zavítá britská kapela Atomic Rooster. Ta na samém počátku 70. let produkovala hutný, v textech mnohdy i ponurý, ale v každém případě syrový hard rock v takovém nasazení, že se její jméno začalo v tisku objevovat vedle tehdy již zářících jmen jako Black Sabbath, Deep Purple, Led Zeppelin či Uriah Heep. A to můžeme říct, že jejich nástrojové obsazení – klávesy, kytara, bicí – nebylo pro tento žánr zcela obvyklé.

Hlavní postavou kapely byl klávesista a tvůrce repertoáru Vincent Crane. Ten se proslavil už v kapele Arthura Browna (toho jste mohli slyšet na Valašském špalíčku v roce 2016). U něj se stihl podepsat pod celosvětový hit Fire v roce 1968. V kapele The Crazy World of Arthur Brown potkal Cane bubeníka Carla Palmera. Avšak Vincent Crane byl v kapele Atomic Rooster jediným stabilním členem. V průběhu působení se v kapele vystřídala spousta muzikantů jako Nick Graham, Paul Hammond nebo Chris Farlowe.

Za největší hity Atomic Rooster můžeme považovat skladby „Tomorrow´s Night“ a „Devil´s Answer“, známé jsou i songy jako „Friday The Thirteenth“, „Winter“, „Banstead“, Before Tomorow”, “S.L.Y.” a mnoho dalších. Kapela se v roce 1975 na pět let stáhla z výsluní. Během roku 1980 se však Crane s Cannem domluvili na obnovení skupiny a na hudební scéně vydrželi tři roky, než Crane kapelu opět rozpustil. Oba původní členové skupiny, Vincent Crane i John Cann jsou již po smrti. V roce 2016 se Atomic Rooster se svolením vdovy po Vincentu Craneovi dali dohromady v novém složení, v němž jsou i dva členové souboru ze 70. let Pete French a Steve Bolton.

Oficiální stránky

Facebook

Jan Akkerman hraje na kytaru více než padesát let, ale to není důvod, aby odešel do důchodu. Před časem se rozhodl realizovat řadu speciálních projektů. Na folk blues beat festival Valašský špalíček 2022 se vrací s repertoárem legendární nizozemské kapely Brainbox a zpěvákem Philem Bee.

Jan Akkerman je bezesporu nejvirtuóznějším a nejznámějším nizozemským kytaristou. I mezinárodně je znám jako jeden z nejlepších kytaristů na světě. S My Brainbox oživuje staré časy. Repertoár tvoří převážně písně z prvního LP Brainboxu z roku 1969 jako Down Man, Dark Rose, Summertime, Sea Of Delight, Woman's Gone a Scarborough Fair. 

Kapelu Brainbox založil Akkerman v roce 1968. Debutové album, které je milníkem v nederpopu, mělo okamžitě obrovský úspěch a píseň "Down Man" se dokonce stala skromným hitem ve Spojených státech Amerických. Krátce poté se Akkerman vydal jiným směrem a zrodil se Focus, další legendární projekt.

Jan Akkerman sdílel pódium s legendami jako BB King, Ice-T a Charlie Byrd a vystupoval na festivalech po celém světě, jako je Montreux Jazz Festival, North Sea Jazz Festival a místa v Rusku, Sýrii, Japonsku a Indonésii. S kapelami Focus a Brainbox se mu podařilo získat světovou slávu v roli kytaristy. Za více než padesát let, co je aktivní, natočil Akkerman také více než tucet sólových alb. Vzpomeňte si například na "Tabernakel" (1973), jeho slavnou kytarovou nahrávku "Jan Akkerman" (1977), ale také novější skladby jako "CU" (2003) a "Minor Details" (2011). V důsledku svého přínosu hudbě obecně a holandské hudbě zvláště obdržel Akkerman v roce 2005 Zlatou harfu za celé své dílo a v roce 2012 byl za svůj přínos nizozemské pop music pasován na rytíře Řádu oranžovo-nasavského.

Oficiální stránky

Facebook

S hudbou začal během svých studií na bratislavské Vysoké škole múzických umění, během kterých založil skupinu Banket. V roce 1986 vydala tato kapel úspěšné debutové album, na kterém se objevil i první hit, píseň Po schodech. Poté kapela vydala ještě další dvě desky, přičemž Richard se na většině písní podílel ať už textařsky nebo skládáním hudby. Kapela skončila v roce 1990.

Už během tvorby s kapelou se začal věnovat také sólovým projektům. Jedním z prvních z nich bylo nazpívání písně Štěstí je krásná věc z autorské dílny dvojice Hapka – Horáček. Po ukončení činnosti kapely se vrhl na sólovou dráhu. Začal vydávat alba, na kterých se opět autorsky podílel. Některá napsal úplně sám, na některých spolupracoval např. s Jarem Filipem. V devadesátých letech začal brát drogy, což mělo silný vliv na jeho kariéru i zdraví (trpí bipolární afektivní poruchou a několikrát se pokusil o sebevraždu).
V roce 2006, po pobytu v New Yorku, kde nahrál i jedno se svých CD, oznámil konec kariéry spolu a posledním turné. Již za tři roky se však opět začal objevovat na koncertních pódiích a v roce 2010 vydal i nové CD nazvané Už a rok na to další nazvané Eště. Od té doby opět odehrál spoustu koncertů a vydal i několik CD, na kterých spolupracoval například s vokální skupinou Fragile.

Oficiální stránky

Facebook

YouTube

Pavol Hammel připravuje program, který uvede speciálně pro festival Valašský špalíček 2022. Tak tomu každopádně bylo i v předchozích letech, takže se opět můžete těšit na něco jiného, než jste zde již slyšeli.

Oficiální stránky

Facebook

Jan Spálený se narodil 4. 12. 1942 na Královských Vinohradech velmi mladým múzicky založeným rodičům jako prvorozený.

V dětství mizerně a nemotivovaně vrzal na housle. Po prokymácení se pubertou objevil dixieland, první bránu do světa jazzu, potažmo improvizace. Hlavně ovšem potkal celý další život milované dechové hudební nástroje.

Po maturitě na jedenáctiletce pracoval jako kopáč u nádvorní party v továrně Rudý Letov. Pražskou konzervatoř studoval v létech 1964 až 1968. Hrál střídavě na trombón, tubu, barytonsaxofon, v šestapadesátém roce svého věku se začal učit hrát na kornet.

V běhu let hrál dixieland, rock'n'roll, rhythm & blues, s bratrem Petrem měli kapely Hipp's a Apollobeat, hostoval v popových kapelách a hudbě, které se převážně říká vážná.

Od roku 1984 žije ASPM a pro ASPM. Celý život skládá, píše texty, aranžuje, provokuje… Hudební režisér, dramaturg, noční vypravěč rozhlasových pohádek, něžný chlap. Tatínek jedné z živých podob českého blues.

Známý písničkář, narozen v roce 1949 v Plzni, vystudoval fakultu žurnalistiky, ale jako novinář se neživil. Pracoval jako poštovní doručovatel, noční hlídač, topič. 

V roce 1966 začal hrát na kytaru, aby se přidal k nastupující folkové vlně. V 80. letech založil kapelu Mozartovy koule, přejmenovanou na Mozart K. Vystupuje i jako básník, píše břitké fejetony. 

Vydal například soubor povídek Neslyšící děti, nejnověji pak Pověsti z božího lesa (2019).

Oficiální stránky

Facebook

Valašskomeziříčská kapela oslaví 35 let od svého prvního vystoupení.

Oficiální stránky

Facebook

YouTube

Pavol Hammel, František Griglák, Martin Valihora, Fedor Frešo jr., Peter Preložník, Vladislav Šarišský...

Živé provedení alba Zelená pošta, které letos slaví padesát let od svého natočení. Většina z deseti skladeb je dílem autorské dvojice skladatele Mariána Vargy a textaře Kamila Peteraje. Autorem textu nejslavnější písně z alba Smutná ranná električka byl pak slovenský básník Miroslav Válek. Na album skladatelsky samozřejmě přispěl i zpěvák Pavol Hammel.

Album v roce 1972 produkoval baskytarista Fedor Frešo, základem doprovodné skupiny byla sestava Vargova bandu Collegium Musicum, zvláštním hostem ve dvou písních (Smutná ranná električka, Slnečnice) byl český kytarista Radim Hladík.

Z tohoto výčtu je patrné, že v původní sestavě nahrávku už neuslyšíme. Marián Varga, Fedor Frešo ani Radim Hladík už nejsou mezi námi. Pavol Hammel k padesátinám Zelené pošty ale přichází se skvěle obsazenou skupinou, ve které bude hrát František Griglák (kytara), Fedor Frešo jr (baskytara), Vladislav Šarišský (hammond), Peter Preložník (klávesy) a Martin Valihora (bicí).

Kapela vznikla v roce 1988 a ve stejném roce vystoupila v katovickém Spodku jako laureát festivalu "Rawa Blues". V roce 1989 vystoupila v National Song Review, kde se kvalifikovala do "Zlaté desítky" polských mládežnických kapel a zúčastnila se závěrečného koncertu festivalu Opole '89.

Následující roky přinesly mimo jiné: vystoupení na finále Rawa (1992, 1993), závěrečný koncert festivalu Jarocin (1992, 1993) a pozvánky na festivaly: Bluesada do Szczecin (1992, 1993, 2000), Muzyczny Camping v Brodnici (1992, 1993, 1994, 1998), Olsztyn Blues Nights (1994, 1998, 2000), Fama '93, Blues nad Bobrem, Podzim s blues v Białystoku, Mokotów Hudební podzim, Przystanek Woodstock (1995, 1998). V letech 1991–1993 byla kapela spojena s agenturou "United Elephants" Waltera Chełstowského. 

V roce 1992 skupina společně s Jerzym Owsiakem iniciovala akci "Velký orchestr vánoční charity", se kterou se ztotožňuje dodnes. Kromě toho se kapela zúčastnila koncertů/akcí: "S.O.S", "Válka se třemi schody" nebo "Dva světy" s doprovodem symfonického orchestru, na koncertě "Żarnowiec '95".

Po více než osmi letech aktivní koncertní činnosti se kapela dočkala prvního vydání alba na CD "ZDROWA WODA", které mělo premiéru 2. září 1996. Album obsahuje největší hity skupiny jako: "Piwo", "Częstochowa '77" nebo balady: "Love me, love" a "To je to, co bych vám chtěl říct". Album "Zdrowa Woda" nahrála kapela složená z: Marka Modrzejewského - zpěv, kytara, texty, hudba; Sławek Małecki - kytara, hudba; Sławek Jagas - baskytara; Mariusz Taranowski - bicí; Piotr F. Krajniak - harmonika.

Zdrowa Woda | Facebook

Oficiální stránky

Zdrowa Woda - YouTube

Facebook

YouTube

Bandcamp

Rockový big band Krásné nové stroje vznikl už někdy v roce 1982, i když na začátku ho tvořili pouze tři lidé - dirigent a zpěvák Stanislav Diviš (výtvarník - duchovní otec souboru), kytarista Robert Nebřenský a tanečník a příležitostný zpěvák Martin Choura. S tímto tříčlenným jádrem ještě spolupracovali kytarista a baskytarista Bohumil Dvořák a baskytarista Pavel Jakub Ryba, který ovšem vzápětí přestoupil do Kratochvílova Jazz Q.

Tvář a koncepce kapely se začala rýsovat někdy začátkem roku 1984, kdy byl do vlastně klasického rockového obsazení přijat violoncellista Marek Klánský a zároveň došlo k postupnému rozrůstání dechové sekce a tím i nabývání na její důležitosti. Tvořili ji saxofonisté Petr Venkrbec (zároveň Combo FH), Martin Hájek a Pavel Gregor, dále Petr Háj (fl) a Jaroslav Kosina (tp). Ač toto nástrojové obsazení dávalo předpoklad k tomu, aby se KNS stali novodobým jazz-rockovým tělesem, návštěvník, který zavítal v té době na jejich koncert, byl překvapen živou až živelnou smrští jakési fúze nové vlny, funku a jazzu, podpořenou navíc strhujícími výkony jednotlivých hráčů.

U kapely byla vždy důležitá i vizuální stránka vystoupení - nalíčení hudebníci se při hraní divoce pohybovali přičemž největší pozornost na sebe strhávali „šílený" tanečník Martin Choura a samozřejmě frontman Stanislav Diviš.

Autory většiny skladeb byli Diviš a Nebřenský, přičemž zcela zvláštní kapitolu u nich tvořily texty, plné krátkých refrénových sloganů, většinou složených ze zvukomalebných „vymyšlených“ slovíček. K tomu dodává výtvarník S. Diviš: „U komisí jsme měli velký problémy s tím, proč místo vět, veršů, používáme nic neříkající slogany jako třeba ´duci buci´, jenže v tom je ten fór, ta napěchovaná absurdita slova. V našem podání, kde rovnoměrně působí hudební a vizuální složka, by byl jakýkoli vysvětlující text zavádějící a ztrácel by smysl. Tady se musí pracovat s náznakem.“

Skupina nejvíc vystupovala v domovských klubech Na Chmelnici a Opatově, ale účastnila se kupříkladu i přehlídky rockových kapel v Ostrově nad Ohří. KNS se objevili samozřejmě i ve filmu „Hudba 85“. V tom čase ve studiu Martina Kratochvíla natočili i svoje první šestiskladbové demo s kterým ale nebyli příliš spokojeni, nahrávka byla podle Diviše příliš "chladná a suchá". Byl to úplný kontrast oproti živelným vystoupením formace, na nichž publikum jásalo a smálo se při skladbách "Návštěva", "Duci buci", "Cíchy" nebo "Palmovka".

Někdy v roce 1986 odešli Nebřenský s Venkrbcem založit skupinu Vltava a Choura se začal více věnovat svému vlastnímu projektu - happeningovému souboru Ženy. V prosinci téhož roku vznikla první kvalitnější studiová nahrávka ve studiu Jiřího Hradce, díky níž se soubor octl na kazetové kompilaci nových českých kapel "Four Tops", na které jsou ještě Garáž, Dybbuk a Laura a její tygři. O rok později se KNS objevily v sestavě Stanislav Diviš (voc), Zdeněk Klen (bg), Ivan Pavlů (ds), Filip Hořánek (g), Roman Kopřivník (ks), Jaroslav Kosina (tp), Jiří KOsina (sax), Jan Štolba (sax), Petr Háj (fl) na svém prvním oficiálním nosiči; Panton se uvolil vydat souboru épéčko, na němž se objevilo pět skladeb právě ze studiové nahrávky natočené u Hradce. V té době už ale kapela prakticky neexistovala - začaly vznikat první aktivity výtvarného sdružení Tvrdohlaví, jehož byl Diviš členem, takže se KNS téměř na čtyři roky odmlčely.

Na počátku devadesátých let se začalo bossovi po hudbě opět stýskat a tak byl ansámbl obnoven.

KNS se staly inspirátory pro mnoho dalších souborů a jejich styl je stále nezaměnitelný. Toto nové CD by mělo potěšit jejich věrné publikum a skalní fanoušky a bude příjemnou satisfakcí, když osloví nové posluchače. Krásné nové stroje byly založeny v Kutné Hoře v roce 1982 a první oficiální koncert se konal v Kojicích 1. března 1983.

V 80. letech patřili k alternativní špičce české rockové scény. Vydali nezávislou audiokazetu "For top" s Garáží, Laurou a jejími tygry a Dybukem v roce 1987, u Pantonu EP "KNS" v roce 1988, u Zóny a Bontonu CD "Může hořící sojka zapálit les?" v roce 1995, na vlastním labelu Siesta CD "Uzenkárna" a CD "Přísně tajné" v roce 2002.

Jsme brněnská rocková kapela (pop rock, big beat, jak kdo chce), hrajeme průzračný rock který je tady už od sedmdesátých let a  pokud v jejich písních uslyšíte i jiné vlivy, není to chyba.
Zpíváme česky vlastní písně a naše motto je: „Hrajeme tak aby to šlapalo a nebyla to nuda.“

aložena blíže nedochovaného data v roce 1986, členy rozpadlých kapel

Zastávka Mileč a Kuličkové Ložisko - Démou, Cainem a Jožžinem.

Sestavu doplňuje Golda a Znouzectnost odehraje své historicky první veřejné vystoupení 26.11.1986, spolu s dalšími kapelami ve vysokoškolském klubu Oko v Plzni, v sestavě:

Caine - zpěv, dvoutónová kytara

Déma - zpěv, kytara

Golda - zpěv, baskytara

Jožžin - zpěv, bicí

Poslední vystoupení této sestavy 25.9.1987 v Božkově v Plzni.

Po tragickém úmrtí bubeníka Jožžina se bicích ujímá Caine a postupem času dochází k dalším průběžným změnám v obsazení:

/uvedeno vždy datup prvního a posledního koncertu/

Caine - zpěv, bicí

Déma - zpěv, kytara

Golda - zpěv, baskytara

+

Bowí - kytara, zpěv /10.9.1988 - 17.4.1989/

Renka - zpěv /10.9.1988 - 12.12.1988/

Ema - saxofon, zpěv /17.12.1988 - 2.10.1993/

Přéma - kytara, zpěv /2.11.1993 - 31.8.1996

Od roku 1996 do roku 2009 základní tříčlennou sestavu, jak na koncertech,

tak ve studiu, doplňují hosté:

Romana - saxofon, flétna, zpěv

Michal - kytara, zpěv

Od roku 2010 Znouzectnost vystupuje v naprosté většině v zakládající sestavě:

Caine - zpěv, bicí

Déma - zpěv, kytara

Golda - zpěv, baskytara 

Od svého založení Znouzectnost píše a na koncertech hraje výhradně vlastní repertoár, mimo pár písní od Zastávky Mileč /u kterých jak hudba, tak text - Déma/.

V současné době se připravuje materál na novou desku.

Kalifornský folkrockový zpěvák a kytarista Jesse Ballard, legenda českých rockových houslí Jan Hrubý a berlínský jazzový saxofonista Joe Kučera ve společném hudebním projektu "Společné světy / Tour 2019". Společné koncerty tria se v loňském roce setkaly s velkým ohlasem u posluchačů nejen u nás, ale také v Německu a hudebníci projevili přání si ještě znovu společně zahrát. Koncert tria je postaven na autorských písních Jesse Ballarda doplněných několika covery (Dylan, Charles, Van Morrison), nacvičené části se střídají s právě improvizovanými pasážemi, kde se odráží momentální nálada a emoce nejen samotných muzikantů, ale i přítomných diváků. Každý koncert je proto trochu jiný a každý má svoji specifickou atmosféru. 

Valašskomeziříčská kapela Ciment oslaví 35 let od svého prvního koncertu.

Trio vynikajících polských bluesových zpěvaček.

Antologie polského blues ve spolupráci s čtvrtletníkem Twój Blues.

Eliza Sicińska & Kacper Chmura neboli Knedlove čerpají z mnoha zdrojů: soul, folk, jazz, blues, ale hrají i jen sami sebe. Jejich písně jsou příběhy, ve kterých je velmi snadné se rozpustit. 

V době, kdy se setkali, bylo všechno v pořádku. Ona okouzlila, zpívala duši ve svých lyrických písních, on se těšil divokými sóly a kompozicemi, které se rozprostřely na lopatkách. Věděli, co chtějí. V té době nikdo nečekal, že kombinace těchto dvou by mohla být tak matoucí... Teď chtějí ještě víc. Protože mohou!

Eliza Sicińska – zpěvačka, skladatelka a hudebnice. Opakovaně uznávána jako nejlepší zpěvačka během hudebních recenzí ( Bluesroads, Blues on the Beaver, Great Fire). S Hot Tamales reprezentovala Polsko na European Blues Challenge v roce 2017. Kapela byla podle čtvrtletníku Twój Blues vyhlášena Objevem roku 2016. Jejich texty byly dvakrát oceněny prvním místem na festivalu Rawa Blues. V roce 2018 získala stipendium od European Blues Union, díky kterému se zúčastnila workshopů Little Steven's Blues School v Norsku a měla možnost nahrávat ve slavném Juke Joint Studiu v Notoddenu. Vydala dvě alba ("Hot Tamales" v roce 2016 a "Ornery Broad" v roce 2020). Má ráda knihy a tanec v baru v Cafe Szafe. Nemá ráda olivy a vlasy, které jí padají do úst, když zpívá.

Kacper Chmura – kytarista a skladatel. Každoročně koncertuje s kapelou WIELKOLUD, takže má spoustu času na rozvoj svých vášní jako jsou cestování, jízda na motocyklu, hudba, jízda na kole, trávení mnoha hodin zdokonalováním kytarové dílny, zpěv, hraní karet, sledování filmů ze série "Harry Potter", hraje na kytaru, jí, ale ne nutně vaří, stará se o své blízké, šachy, horolezectví, hraje na akustickou kytaru, kupuje boty, hraje Wild Wild West a Fridays, šíří dobrou energii, hraje na elektrickou kytaru, zejména D'Angelico, méně a méně často Fender Stratocaster, ale to protože je to věda. Je inženýrem, i když to přiznává jen své rodině. Vzdělání získal na Krakovské škole jazzu a populární hudby v hodině kytary. Mimořádně všestranný hudebník s různými inspiracemi, který vytvořil svůj vlastní osobitý styl. Rád se dívá na obrázky kytar a jí to, co Eliza vaří.

Facebook

YouTube

Valašskomeziříčská rocková kapela

Jakub Noha band je poměrně živá formace, v níž jedinou stálou veličinou jest nositel jejího názvu ing. Jakub Noha. Ostatní členy lze nazvat ponožkami, neboť se jich za dobu, kdy J. N. působí na naší hudební scéně, vystřídalo nemálo.

V době, kdy J. N. začal psát vlastní písně, působil zpočátku společně s Oldřichem Janotou v kapele Pentgram (zhruba koncem 70. let), po jejímž zániku následovalo seskupení Na Prahu! (počátkem 80. let) s Jiřím Kohoutkem (housle) a Vlastimilem Markem (perkuse), za jehož působení se J. N. nejvýrazněji zapsal a následně na dlouhou dobu zařadil na naši "folkovou scénu". Z té doby také pochází první malá deska Připomínáš déšt/Už musím jít (1982). Svůj přídomek "folkový" umocnil ve 2. polovině 80. let, kdy vystupoval převážně sám a vydal jednu trochu větší desku pod  výstižným názvem Jakub Noha (1988).

Zárodkem současné podoby kapely se ale stalo až seskupení původně nijak nenazvané, kde J. N. působil společně se Slávkem Formanem (housle) a Jaroslavem Kovářem (kontrabas), které působilo na přelomu 80. a 90. let, a které vyústilo ve vydání prvního alba Popelka jde na ples (1991), při jehož nahrávání se k seskupení přidal bubeník a bratr v jedné osobě Jan Noha. Zdálo by se, že tady již vzniká opravdová kapela, ale vzápětí odchází Jaroslav Kovář a po něm i Slávek Forman a bratři Nohové hrají po dva roky jen ve dvou až do okamžiku, kdy vychází další album Kde je ten ráj (1993), role baskytaristy se chápe Jan Volný a již konečně můžeme mluvit o Jakub Noha bandu. Ten zažil v této sestavě (zde je třeba ještě zmínit častého hosta v osobě Karolíny Adámkové na flétnu) své nejplodnější období, neboť v následujících čtyřech letech vyšla další dvě alba Tady někde (1995) a Na Prahu! (1997).

Poté se kapela opět začíná měnit. Nejříve přichází zdatná posila v osobě Petra Bubláka (kytara), který svým nezaměnitelným způsobem hry kapele vtisknul ráz, který ji zdobí dodnes. Posléze odchází Jan Volný a jeho místo zaujímá Miroslav Štulír, ale to není všem změnám zdaleka konec. Jakmile má kapela dost muzikantů, paradoxně se do ní najednou hrne kdekdo, a tak se zprvu na různé záskoky a později víceméně nastálo v kapele objevují Daniel Kozel (baskytara, kontrabas) a Vítězslav Noha (bicí). V roce 2003 vychází zatím poslední album Ryba nebo pták, z pozice alternujícího basisty odchází Daniel Kozel a přichází Petr Olejník. Kapelu též postupně opouští Jan Noha, a když po třech letech svého působení odchází Petr Olejník, ustaluje se kapela v aktuálním složení, které je jen sporadicky v případě potřeby alternováno (Peter Galata, Martin Rychta - bicí). 

Oficiální stránky

Facebook

Simone Reifegerste je úžasná zpěvačka s obrovským rozsahem, rodačka z Berlína. Její unikátní hlas a prezentace jsou nezapomenutelné. S kapelou Be Mine Or Run okouzlila publikum po celém Německu v roce 1997. Za uznávané album Beutiful People obdržel soubor cenu kritiků „Preis der Deutschen Schallplattenkritik“. V současné době je členkou dámského čtyřlístku The Shevettes a pracuje na klipu pro metalovou kapelu Heldmaschine.  Znát ji můžete také z mnoha nahrávek bluesmana Jesseho Ballarda, či ze spolupráce s Joe Kučerou, v Německu usazeným českým saxofonistou.

Oficiální stránky

Facebook

"Naší hudbě říkáme krvavý folk. A co to je? Jedná se o neobvyklou kombinaci takových žánrů, jako je folk, blues, rock s orientálními a psychedelickými prvky."

Veterán tuzemské scény Richter přitom prošel řadou výrazných uskupení, ať už to byli alternativní Švehlík, Dunaj s Ivou Bittovou, trio Janota–Fidler–Richter či Guru Band s Janou Koubkovou a Alanem Vitoušem. Zapomenut je dnes projekt Amalgam propagátora new age Vlastimila Marka z konce 70. let, ale pro talentovaného kytaristu to byl právě ten pomyslný odrazový můstek. Po následných experimentech s magnetofony a koncerty s Oldřichem Janotou a filmovou hudbou pro Pražskou 5 – zakládá skupinu Richter Band, která již produkuje sebevědomou hudbu založenou právě na ambientních náladách.

Průkopník ambientu i pozoruhodný studiový mág, pro něhož je kytara jen jedním z mnoha vyjadřovacích prostředků, v poslední době vystupuje zejména v „rodinné hudební firmě“ se synem Jonášem jednoduše nazvané Richter & syn. Za sebou již mají šest studiových alb. 

Václav Seyfert — Dark Side Of The Moon X-krát jinak

Projekce v Café Tucan na náměstí, cca 120 m od festivalového areálu.

Hvězdná kariéra Markéty Irglové, rodačky z Valašského Meziříčí, začala nenápadně – na Valašském špalíčku v roce 2001 ji Glen Hansard pozval na pódium, kde s ním za doprovodu The Frames zazpívala píseň Star, Star, Star… Následovalo šest let Markétina příležitostného vystupování na Glenových koncertech a v roce 2007 premiéra irského filmu Once režiséra Johna Carneyho s Markétou a Glenem v hlavních rolích. V následujícím roce na americkém festivalu Sundance získal film cenu diváků v zahraniční kategorii a dověděla se o něm americká Akademie filmového umění. Ta následně udělila Markétě a Glenovi cenu Oscar za nejlepší filmovou píseň – Falling Slowly. Letos v programu 40. Valašského špalíčku připomínáme patnácté výročí premiéry filmu Once unikátní výstavou grafických plakátů, které mapují americkou část světového turné Markéty s Glenem a skupinou Swell Season, které následovalo po „oskarovém“ úspěchu. 

Originální grafický plakát jako doplněk jedinečného koncertu, je tradice, která má především ve Spojených státech hluboké kořeny. Kapely i sólisté takto dávají příležitost slavným i neznámým výtvarným umělcům, aby vytvořili grafická díla, inspoirovaná a korespondující s hudební složkou. Tyto plakáty, dostupné  většinou pouze přímo na koncertech, a to v limitovaném množství kopií, se následně stávají sběratelskými memorábiliemi i ozdobou nejrůznějších interiérů

Vzápětí poté, co se v roce 2008 díky Oskarům za Falling Slowly, píseň z filmu Once, herecká a muzikantská dvojice Markéta Irglová a Glen Hansard stali doslova přes noc mezinárodními hvězdami, vyrazili na celosvětové turné. Trvalo dva roky a kapela, jež dostala název podle prvního alba dvojice, sestavená především z členů The Frames, dvakrát doslova obletěla svět. Hrálo se ve vyprodaných prestižních sálech a divadlech na pěti kontinentech, včetně Opery v Sydney, Radio City Music Hall v New Yorku nebo londýnské Royal Albert Hall.

A byly to právě severoamerické koncerty, jejichž součástí byla série  originálních plakátů pro každý z nich od několika výtvarných umělců. Vznikla tak originální kolekce více než třiceti plakátů - grafických listů, tištěných  v limitovaném počtu, většinou 200 ks. 

Takřka celou kolekci tří desítek těchto plakátů budou mít možnost shlédnout i návštěvníci Muzejního a galerijního centra, v takovémto rozsahu vůbec poprvé v rámci celého světa. Americké plakáty z let 2008-2010 doplní plakáty české provenience z průběhu první dekády nového milénia (Glen Hansard, The Frames), dále české grafické plakáty (Glen Hansard, The Frames, Markéta Irglová) výtvarníka Štefana Osciatky z dekády minulé, několik zajímavých posterů k filmu Once a také grafický plakát k letošnímu mimořádnému americkému turné Swell Season k 15. výročí premiéry filmu Once.

Vernisáže výstavy na festivalu Valašský špalíček se osobně zúčastní Markéta Irglová a není vyloučeno ani její krátké hudební vystoupení. Více informací o festivalu naleznete na www.valasskyspalicek.cz.

Příběh oscarového snímku. Hostem programu v sále kina Valmez bude Markéta Irglová. 

Program se uskuteční v pátek 24.06. v 08:00 (vstupné 100 Kč na místě) a v 10:00 (kapacita naplněna) kině Valmez.

Kazeta jako nosič, médium, artefakt... Výstava bude k vidění v Divadelní kavárně v zámku Žerotínů od zahájení festivalu.

Výstava, kterou se Popmuseum představí na Valašském Špalíčku, se jmenuje NAHRAJ. ZABAL. VYDEJ. SÁM! a je věnována kazetám. Krabičkám, které v roli konzervy na hudbu a nástroje jejího šíření převzaly roli cívek s magnetofonovými pásky, aby pak předaly štafetu kompaktním diskům (a následně jedničkám a nulám.) Výstava Popmusea sleduje jejich stopu v českém a slovenském hudebním prostředí, se zvláštním důrazem na roli kazety jako alternativního nosiče k produkci oficiálních hudebních vydavatelství. A také jako svébytného artefaktu s originálním designem, který má v éře odhmotnění hudby obzvláštní šmak.