Valašský špalíček letos oslovil mladé publikum i pamětníky

V neděli nad ránem skončil 29. ročník Valašského špalíčku. Programy meziříčského festivalu tentokrát navštívilo více než třináct stovek diváků. Do areálu zámku Žerotínů v centru města je přilákaly hudební a filmové programy i několik výstav. Mezi nimi dominovala prezentace českých fotoreportérů Czech press foto v zámecké kapli, kterou zahájil písničkový set irského tria Hose of Cosy Cushions.

Prostor pod hlavním pódiem na zámeckém nádvoří nejvíce zaplnily mainstreamové kapely Tata Bojs, nebo Charlie Straight, přízni diváků se těšil i „valmezák“ Vlasta Redl, který zde ve známém repertoáru představil svou novou skupinu. Devízou festivalu však není obehrávání mediálně známých tanečků. Pořadatelé se dlouhodobě snaží hledat zajímavou hudbu na alternativní scéně a představit u nás i málo známé skupiny ze zahraničí.

Na hlavní scéně si tentokrát návštěvníky festivalu získal americký hiphoper Astronautalis, s deštěm tu bojovaly obnovené Krásné nové stroje, a velký prostor venkovní scény ustála i zpěvačka a herečka Monika Načeva, byť by jí bylo lépe v komorním M-klubu. Spojila svůj hlas s rockově, jazzově i bluesově laděnou kytarou Justina Lavashe a jejich společné hledání souzvuku v sevřené výpovědi tady našlo reflexní stěnu v už jasně definované tvorbě bratislavské dvojice Longital.

Brněnská formace Poletíme?, rozverná skupina dobře vypadajících mužů kolem výtvarníka Rudolfa Brančovského, tady své posluchače nejspíš přesvědčila, že otazník v názvu kapely nakonec může být i tančícím vykřičníkem. Její vystoupení zde nenáhodně předcházelo jistotě pražského Trabandu Jaroslava Svobody, s nímž tentokrát vystoupila i meziříčská zpěvačka a mandolinistka Lucie Redlová.

Koho pak neuspokojovala atmosféra nádvoří zámku, zpravidla našel tu správnou náladu v zámeckém sklepení. V střícné publikum tu potkala kapela Two Man i novozélandská Gerda Blank v pátek, či výborné Květy, nebo holandská zpěvačka Wotienke se svou moravskou skupinou v sobotu. Naopak Sunflower Caravan, kteří v klubu trochu odčerpávali energii souběžnému vystoupení zmíněné Moniky Načevy, by tentokrát asi lépe vyzněli na hlavním pódiu.

Do posledního čtverečního metru zaplnil parket M-klubu také klavírista a zpěvák Peter Wilson ze severoirského Belfastu, který si říká Duke Special. Excentrický umělec v bizarní uniformě na první pohled, dlouhými dredy a rozmazanými linkami kolem očí, připomíná postavu z dekadentní frašky. O to přesvědčivější je pak jeho energická interpretace písní, které mají blízko k předválečnému kabaretu i k francouzským šansonům. Duke Special v M-klubu přebíhal od ozvučených klávesových nástrojů a starého gramofonu na pódiu k akustickému klavíru mezi diváky na parketu a společně s bubeníkem Chipem Baileym dokonale naplnil pojem „překvapení festivalu“.

Šansonem se po svém inspiroval i Budoár staré dámy, který už patří ke klasikům brněnské alternativy, naproti tomu pražská formace Republic Of Two představuje horké jméno na české hudební scéně. Své posluchače tu nakonec našel i méně výrazný zpěvák a skladatel Jamison Young z Austrálie.

Valašský špalíček v předjubilejním ročníku oslovil publikum několika generací. Opět našel cestu k posluchačům a milovníci současné hudby se tu sešli s návštěvníky prvních ročníků festivalu, který v 80. letech patřil k jistotám české a slovenské alternativy.

Karel Prokeš

zdroj: Valašský deník - 28. 6. 2011